Deník psaný na pěší pouti z Vyšehorek do Sieny a Říma není pouze cestopisem, ale i svědectvím o osobnosti autora: je z něj zřejmá jeho mužná houževnatost pokořující překážky, soucítění a solidarita s lidmi i zvířaty, citlivá pozornost vůči smyslovým vjemům a smysl pro krásu, mimořádná vnitřní svoboda projevující se nekonvenčním myšlením a jednáním, suchý humor na hranici absurdna, hluboká oddanost církvi i kritičnost vůči ní, především však celou jeho bytost prostupující samozřejmá, sebevědomá a sugestivní zbožnost. Kniha obsahuje bohatou černobílou přílohu s fotografiemi a dalšími dokumenty.