Se světlem proroctví byla Anně Kateřině Emmerichové udělena schopnost vnějšími smysly rozlišovat vše, co je svaté. Tak například poznávala sluchem, že zvuk posvěcených zvonů se liší podstatně od kteréhokoliv sebelibozvučnějšího tónu. Chutí pocítila, je-li voda posvěcena, a rozeznala ji od vody neposvěcené tak jistě a hmatatelně, jako jiný člověk rozezná víno od vody. Kosti svatých poznávala čichem tak patrně, jako zrakem nebo hmatem, dotkla-li se jich. Právě o poznávání ostatků mnoha svatých pojednává tato kniha, která byla vytištěna po mírné jazykové korekci dle vydání Marty Floiranové ve Staré Říši z r. 1926.