e-shop - výsledky hledání - autor

Italský teenager, který zemřel v roce 2006 ve věku patnácti let, působí doslova jako zjevení. Na první pohled normální kluk své doby, veselý a komunikativní, který rád jezdí na výlety, má své oblíbené pejsky, s nimiž natáčí zábavná videa, a velkou vášeň pro počítače. Ještě víc ale tíhne k Božím věcem. Prosadí si první svaté přijímání dřív, než bývá zvykem, a od té doby chodí denně na mši svatou. „Eucharistie je moje autostráda do nebe,“ prohlásí Carlo později a je znát, že její význam chápe do velké hloubky. Evangelia zná skoro nazpaměť. Ze svých úspor se stará o řadu bezdomovců. Přirozeně se stává i misionářem ve svém okolí, pro Boha získává řadu svých vrstevníků i dospělých, včetně několika přátel hinduistů. Když se ptali jeho maminky, jak vůbec objevil víru, když rodina byla prakticky nevěřící, paní Antonie bez obalu přiznala: „Určitě ne zásluhou nás rodičů, to klidně zveřejněte… Mě osobně Carlo zachránil. Byla jsem ve víře negramotná.“ Takových je nás možná víc… Kéž nás tento „Boží influencer“ při četbě provází svou přímluvou, abychom svůj život dokázali prožít tak krásně a naplno jako on.

Nejstarší úplný text apoštolského vyznání víry pochází ze 4. století a shrnuje obsah křesťanské víry apoštolské doby. Ale nejde jen o výčet dogmatických výroků. Credo představuje něco jako kmen stromu víry: někde má své kořeny a něco dalšího z něj vyrůstá. Víra je především vztah. A vztah je dynamická záležitost, může nabývat na síle, nebo se oslabovat, může a měl by se však prohlubovat. Snad k tomu pomůže i tato knížka.

Hlavním hrdinou této strhující knihy je chlapec Artur, který svádí odvěký souboj s drakem. S drakem, který sídlí v jeho srdci. Drak strašlivě řve a zákeřně útočí, ale platí na něj balzám Poutníka. A kupodivu – tichý Poutníkův hlas je nakonec mocnější než drakův řev... Kniha vznikla na Slovensku v prostředí hnutí „otcové a synové“ a záhy se stala bestsellerem. Sepsali ji otcové, kteří toužili být nablízku svým synům a předat jim něco z toho, co se naučili ve svých životních zápasech o dobro. Je určena hlavně klukům ve věku 9 až 13 let, ale leckde kniha jistě poputuje v rodině z ruky do ruky, doslova napříč generacemi.

Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného. Mons. Opatrný se ve svých úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře.

Knihu napsal francouzský kněz, velký ctitel blahoslaveného Jiřího Popiełuszka a hlavní svědek zázraku, který umožnil otevřít proces svatořečení tohoto mučedníka. Otec Popiełuszko byl opravdu muž Boží, nejen proto, že zemřel jako mučedník. Jako duchovní opora hnutí Solidarita se záhy stal trnem oku totalitnímu režimu v Polsku. Byl zavražděn v říjnu roku 1984, ve věku pouhých 37 let. Rozjímání bolestného růžence, která pronesl v Bydhošti těsně před svou násilnou smrtí (připomínající osud našeho světce Jana Nepomuckého), odhalují hloubku a ryzost jeho křesťanských postojů, ale též prorocké vnímání znamení doby. Tato rozjímání tvoří Přílohu této knížky.

Drobná příručka Mons. Aleše Opatrného pomůže rodičům a kmotrům představit si, co znamená křest dítěte pro jeho život a jeho vztahy. Seznamuje s tím, co si od křtu lze slibovat, co čeká na rodiče a přítomné při obřadu křtu a co je třeba zařídit, aby se vyhnuli zbytečnému stresu. Křest je základem pro jedinečný vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Tato publikace poodhaluje smysl křtu a vlídně k němu zve. Nenahrazuje osobní setkání rodičů s křtícím knězem či jáhnem, ale jejich přípravu určitě usnadní.

Maria je jedním z největších darů, jaké kdy lidstvo od Ježíše dostalo. Proto se nesmíme bát se jí otevřít a přijmout ji do svého života. Ovšem pouze ji zbožně obdivovat a oddaně uctívat nestačí. Je třeba, aby se v našem životě stala živou přítomností, charismatem, zkušeností a vzorem. Ježíš nám dal všechno, co měl – své tělo, svou krev, svou slávu a moc i svého Ducha. Jediné, co si ponechal téměř až do konce, byla jeho matka. Přesto však, těsně před smrtí, nám ji skrze apoštola Jana dal. Nesvěřil, ale dal. Věděl, že život bez matky je ochuzený o její něžnost, laskavost, lásku a radost, že bez matky se žít nedá. Elias Vella nám ukazuje, jak přijmout Marii za svou Matku, jak se jí nechat vést v učednictví a v lásce vůči jejímu Synu, k němuž nás ona doprovází a směruje.

Mirjana Soldo (roz. Dragičević) se narodila 18. března 1965 v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny, ještě v době socialistické Jugoslávie. Na prázdniny jezdila za příbuznými do zapadlé horské vesnice Medžugorje. Bylo jí teprve šestnáct, když spolu s pěti dalšími dětmi spatřila tajemnou Paní (Gospu): ta je pak začala duchovně formovat a prostřednictvím svých poselství oslovovat i věřící daleko za hranicemi této malé farnosti. Není divu, že následné události dětem dramaticky změnily život, že s mimořádnou milostí přišly i mimořádné zkoušky a utrpení. Mirjana vypráví, jak vše začalo a co to způsobilo v nich samých i v jejich okolí; jak musela čelit nedůvěře svých blízkých, výslechům a zastrašování ze strany policie, církevním komisím i vyšetřením na psychiatrii…, nemluvě o tlaku novinářů nebo každodenním návalu poutníků a různých zvědavců. Z její autobiografie se dozvíme mnohé o životě v tehdejší Jugoslávii a po uvolnění východního bloku, ale i řadu zajímavostí a vtipných historek ze zákulisí vizionářů. Dočteme se o hrůzách války v Jugoslávii, hlavně však o úžasném díle Boží prozřetelnosti, které dnes přináší viditelné ovoce po celém světě. Ani po čtyřiceti letech od prvního zjevení nepřestávají do Medžugorje proudit zástupy lidí, kteří zde hledají místo modlitby, světlo na cestu, uzdravení, povolání – zkrátka Boha a jeho milost. Díky Mirjaně dnes máme k dispozici toto úžasné svědectví „z první ruky“.