e-shop - výsledky hledání - autor

Souborné vydání proslulých „apofthegmat“, výroků a příběhů připisovaných starým poustevníkům v Egyptě, kteří žili převážně ve 3. až 5. století po Kristu (např. abba Antónios/Antonín, Makarios z Alexandrie, Mojžíš, Poimén, Sisoés). Tyto krátké texty – někdy jednoduché příběhy, jindy malé novely nebo i úryvky kázání, nebo naopak jen prosté příkazy v několika slovech – formovaly po staletí duchovní život na Východě i na Západě, a to nejen duchovní život mnichů a mnišek, ale všech věřících: jejich obsah se v kázáních, příručkách i radách o duchovním životě všeobecně rozšířil. Svazek obsahuje všechny kapitoly obsažené v knihách vydávaných postupně v letech 2000 až 2009. Kniha dále obsahuje předmluvu překladatele textu z řečtiny, doslov o literatuře o mnišství v češtině a rejstříky.

Jedno z nejznámějších děl sv. Jana Chrysostoma, které však není snadné správně chápat a interpretovat. Literární žánr textu je složitý, okolnosti a postavy dialogu vyvolávají historické nejasnosti, autenticita zmiňovaných událostí je nejistá. Text je stylizován jako dialog dvou přátel, Jana a Basileia, v situaci, kdy mají oba být povýšeni do kněžské hodnosti. Rámec rozhovoru využívá Jan k tomu, aby představil vysoké hodnoty kněžské služby, vykreslil moc a důstojnost kněžství, ale také jeho nároky a rizika. V průběhu debaty postupně popisuje, jaké kvality a jaké vzdělání člověka uschopňují k této službě, na co všechno musí nositel kněžství dbát, v čem se musí neustále zdokonalovat. Kněžství je pro Jana veřejným úřadem par excellence, jenž svou důležitostí převyšuje úřady světské i vojenské. A vzorem hodným napodobování je apoštol Pavel, který ztělesňuje obraz dokonalého kněze. Janův text patří k důležitým svědectvím toho, jak církev jeho doby pohlížela na kněžský úřad a jak se v dějinách církve postupně utvářelo pojetí církevní autority.

Život Jana Chrysostoma, nejplodnějšího autora řecky hovořící starověké církve, se odvíjel ve dvou protilehlých amplitudách: nejprve ho vynesl na konstantinopolský biskupský stolec a do nejvýznamnějších kruhů východořímské církevní politiky, aby ho pár let nato uvrhl do ponižujícího vyhnanství, kde také po třech letech zemřel. V exilu začal rozvíjet bohaté korespondenční styky se svými přáteli a vlivnými osobami tehdejších světských i církevních kruhů. Na samý závěr života sepsal pro své pronásledované přátele také dva rozsáhlejší spisy, které se zamýšlejí nad utrpením. Oba tyto spisy jsou v knize představeny v českém překladu s podrobným literárním a teologickým úvodem Jiřího Pavlíka.

Duchovní autobiografie svatého Augustina s nevídanou autentičností svědčí nejen o lidské křehkosti, ale i o palčivém hledání a nacházení toho nejpodstatnějšího v životě člověka. Dosud poslední, opakovaně vydávaný český překlad Vyznání pocházel z roku 1926 a jazykově už notně zastaral. Tento nový překlad díla je doplněn o odborný úvod, vysvětlivky a rejstříky.