Dialogy o zázracích italských otců

Překlad významného díla svatého papeže Řehoře Velikého (pontifikát 590–604). Kniha je napsána jako dialog autora s jáhnem Petrem a rozdělena do čtyř oddílů, „knih“. Petr se ptá, jestli v neklidné době, kdy byla Itálie sužována morem a střídáním vlád a nájezdů germánských kmenů, nachází jeho učitel Řehoř (Gregorius) i v této zemi příklady svatého života konkrétních lidí, nějaká znamení pro povzbuzení. Autor odpovídá tlumočením nejrůznějších příhod z místních tradic i obecně známých, populárně pojaté historky střídá náročnějšími teologickými pasážemi a odkazy na biblické paralely popisovaných dějů. V první a třetí „knize“ vystupují desítky pozoruhodně živě znázorněných postav, hlavním hrdinou knihy druhé je svatý Benedikt (Benedictus z Nursie), autor Řehole Benediktovy a „patriarcha západního mnišství“, na kterého se dodnes odvolává křesťanská mnišská tradice. Čtvrtá „kniha“ je věnována dalšímu tématu, které leží jáhnu Petrovi na srdci: jaký je osud duše po smrti a jak lze duším zemřelých pomáhat. Překlad je komentován a opatřen rejstříky a dvěma mapkami, jako úvod slouží studie Aleše Vandrovce OSB o eschatologii Řehoře Velikého. Svazek zpřístupňuje i edici druhé „knihy“ Dialogů (ed. Ondřej Koupil) v překladu jezuity Scipiona Berličky ze 17. století; tato edice je doprovozena tematicky souvisejícími fotografiemi nástěnných maleb z břevnovského kláštera, které snímal Martin Mádl.