Kdybys znala Boží dar…

Autor se zamýšlí nad evangelním úryvkem, kdy se Ježíš setkává se Samařankou u Jakubovy studny, a uměním přijímat Boží obdarování. Křesťanství se nezakládá na lidském úsilí, ale na Boží milosti, která se dává zdarma. Zlatou nití této knihy je právě „umění přijímat“ – přijímat milost, přijímat celé bohatství Otcovy milosrdné lásky: „Kdybys znala Boží dar…“ (Jan 4,10), říká Ježíš u studny samařské ženě, která své štěstí hledá všude možně, jen ne v Bohu. V závěrečné kapitole autor vše ilustruje na známé židovské dívce z Holandska, Ettě Hillesum, jež k tomuto umění dospěla v nezvykle krátkém čase, a k tomu ještě v prostředí, kde bychom zrovna růst důvěry v Boha asi nečekali.