Žádný člověk není ostrov

Úvahy o určitých aspektech duchovního života. Autor, trapistický mnich, ho chápe jako život skutečného já každého člověka, život vnitřního já, jež je povoláno v síle Ducha vstupovat do Boží přítomnosti, do tajemství jeho vůle a nechat se proměňovat v Boží dítě, v Krista. Podává hlubokou reflexi pilířů duchovního života, od naděje přes svobodu, askezi, modlitbu… až po ticho a samotu, a zároveň ukazuje, že duchovní život získává smysl až ve spojení s životy druhých, v integraci do Božího plánu spásy světa. I když je duchovní život orientován na Boha, a ne tolik na okamžité uspokojení hmotných životních potřeb, není to život odtržený od reality ani život ve snech. Právě naopak – duchovní život nás staví do pozice, kde můžeme být v nejplnějším kontaktu s realitou – ne s realitou, jak si ji představujeme, ale s realitou, jaká skutečně je. Díky němu si uvědomujeme své skutečné já a ocitáme se v Boží přítomnosti.